You must know me! I'm one of your secrets.

17. june 2011 at 20:52 | Different |  Crap
To nič ↑ , len krátkodlhá spomienka na zlé časy. Čo ja viem. Na také sa nezabúda a ľahko sa na to spomína, hlavne keď vám to všetko možné pripomína. Ale mnou si hlavu nelámte, stále som ok. Aj keď, uvážte. Predstavte si, že ste doma dva týždne a ďalšie dva sú pred vami, resp. iný pohľad - chýbate v škole celý jún a do tej školy idete len preto, aby ste sa zúčastnili rozlúčkovej so základnou školou, ktorej sa ale zúčastniť nechcete a taktiež si zbehnete pre vysvedčenie v ten posledný júnový deň s tým, že nikto nevie čo s vami je. V triede o vás teda kolujú toľké bolestivé reči, ktoré musíte prehryznúť len aby ste opäť nepadli do toho bahna z ktorého ste sa nejakým zázrakom prednedávnom dostali a môžete si byť 100% istí, že vás pri vstupe do triedy zahrnie kopec otázok typu - čo s tebou bolo? si v pohode? a to s falošnými smutnými očami a zároveň povzbudivými úsmevmi typu, že som im tam chýbala. Ach, ako sa len teším. (irónia of course - istota pre nechápavých) Ale tak čo. Budiš. Prežila som už aj horšie, prežijem aj to. Ale poďme k nejakej zaujímavejšej téme, pretože toto vás isto nudilo, totižto, aj mňa to nudilo. :D Viete čo? Nudím sa. :D Dnes som vôbec nebola von a to nie len preto, že som ako lemra lína, ale aj preto, že som ako tá najlemratejšia lemra lína. :D Okej, znovu len trápne žvásty. Čo tak zasadnúť k nejakému filmu? Hmmmmm.. s niečim sladko-kyslo-studeným? :D Majte sa tu krásne, někdy příšte do svidaňa.
Different
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 B. | Web | 20. june 2011 at 14:54 | React

Ahoj :-),

jen jsem ti chtěla říct, že jsem na tebe nezapoměla, a dokonce jsem si tě už přidala do oblíbených stránek - omluv mou sklerózu :-( - poslední dobou jsem na blogu moc často nebyla.

No jo, tahle "upřímná starost"... Co se s ní dá dělat - ber to tak, že za chvíli přijdeš na jinou školu, kde to třeba bude bez té ironie ;-)...

2 Trista | 25. june 2011 at 10:50 | React

Niekedy je rozlúčka so základkou to najlepšie čo nás postihne...poznám z vlastnej skúsenosti...ten pocit, že poslednýkrát vidíš tie falošné tváre, tie falošné úsmevy...tie neúprimné ospravedlnenia sa ti vrývajú do pamäti len preto, aby si ich zabudla za školskou bránou...pocit, že už ich nemusíš viac stretávať, vidieť, počúvať, znášať...nemusíš pokiaľ to nebudeš vyhľadávať...aspoň ja som mala to šťastie...nikto z nich nešiel na školu kam ja...život bez nich sa dal nazvať konečne životom...tak nemysli na tie trápne ksichty a keď sa ťa budú pýtať, nie si predsa povinná im to vešať na nos...kašli na to, zhrabni vysvedčenie a hor sa žiť ;)

3 Knihomolka | Web | 30. june 2011 at 22:02 | React

Tohle tak trochu znam, něco podobnýho sem zažívala u sebe ve třídě, takže přibližně asi vim, jak se cítíš. Co se týče falešných úsměvů a přetvářek - v tomto ohledu jsem dospěla k závěru, že takový svět si člověk vytvořil sám. A upřímně: kdo se dneska neořetvařuje?

4 SiMiKa--EsBéé♥ | Web | 11. july 2011 at 12:21 | React

pocuvaj som si vcera pustila AWTR..a kokos......KOKOS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:D D-O-K-O-N-A-L-É

(ja len keby som ti to nahodou zabudla povedat alebo na fb napisat :D)

Btw viem ze nic k clanku ale precitala som ho a aj tak uz to mas davno za sebu cize gratulace? ano, gratulace :D

5 diuš:) | Web | 16. august 2011 at 15:40 | React

a čo ti vlastne bolo? áno, občas aj ja sa pýtam len tak hoc ma to nezaujíma, zo slušnosti a to na sebe nemám rada:/

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement